Shakes & Fidget - The Game - Supportforum  
  #1  
Staré 27-09-2010, 17:58
Avatar hráče Arthur I
Arthur I Arthur I je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Jul 2010
Příspěvky: 12
Talking Vraždy podle Pohádek.

Tak sem se rozhodl že tady dám po kouskách další část mé skromné tvorby. Tahle je pro otrlejší z Vás. Dětem nedoporučuju, můžou ztrati iluze :D
Zelená barva znamená nový příspěvek

Naposledy upraveno Arthur I; 27-09-2010 v 18:25.
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 5) řekli "Díky" uživateli Arthur I za tento užitečný příspěvek:
  #2  
Staré 27-09-2010, 17:58
Avatar hráče Arthur I
Arthur I Arthur I je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Jul 2010
Příspěvky: 12
Standardní

Zase seděl v tom zaplivaným pajzlu u strážní brány, kde chodila pít jen ta nejhorší spodina z města. Co taky čekat od hospody, která je hned naproti hradbám. Domy v okolí byly jen pro ty nejchudší a taky tu bydleli lidi co měli špinavé povolání. Třeba močkař Kárl. Každý den přímo po šichtě tady zajde na pár panáků. Puch co kolem sebe šíří je na víc než na padnutí.
Arnold Buchar soukromý vočko. Prachy nikdy neměl a snad ani mít nebude. Sem tam ho pozvou aby pomohl vyřešit nějakou tu vraždičku nebo zločin co se udál ve městě či v okolí. Sedí tu a láme do sebe další skleničku zdejší samohonky. Ve chvíli kdy už začíná cítit v krvi alkohol vejde do hospody U Tří Oběšenců člen městské stráže. Tlustej Tonda mu říkají.
“Arní! Tak tady seš. Kapitán potřebuje tvojí pomoc. Ve vesnici Obručnice se stala vražda a von tě tam chce. Prý ty jedinej máš na to žaludek a nervy.“
Tlustý Tonda, tak se mu neříkalo jen kvůli směšné přezdívce, ale hlavně proto že mu jeho uniforma a zbroj byla dost těsná, a to hlavně v oblasti břicha. Tlustý obličej, červené barvy a lesknoucí se mastnotou, právě to bylo pro něj tak typické.
Arnold do sebe kopnul panáka a k pasu si připnul krátký meč, který používal jen pro svoji osobní ochranu v tmavých uličkách Margotského města.
Obručnice byla malá víska kousek za Městem a tak patřila ještě pod jeho ochranu. Když dojeli ve služebním kočáře za hlasitého hýkaní vozky „Uííííííííaaaaaaa Uíííííííaaaaaa“ na místo činu, stačil Arnold jakš takš vystřízlivět.
„Tak kde máte to tělo kapitáne?“ zeptal se skoro dvoumetrového prošedivělého chlapa s bradou zarostlou strništěm.
„Rád tě zase vidím..střízlivého, Arní“ ucedil posměšně kapitán Grump. „Připrav si žaludek. Tohle bude totiž velký i na tebe“
Kapitán ho vedl za malou chaloupku, u které stála ne moc stará žena s kapesníkem a s nepřítomným výrazem.
„Není tohle náhodou..“ začal Arnold
„Je bohužel“ zarazil nedopověděnou otázku kapitán.
Za chaloupkou byla rozložená bílá plachta a pod ní se rýsovalo tělo oběti. Vedle byl košíček, ve kterém bylo víno, buchta a taky pečené kuře.
Arnold nadzvedl bílou hadru. Oběť byla nezletilá a měla na sobě červené botky, červenou sukničku, červenou vestičku a červenou čepičku.
„Všichni jsme ji říkali ať už do toho zasranýho lesa nechodí. Huž čtyřikrát ji tam přepadl gang vlků, a taky známe všichni jak to dopadlo před rokem kdy ji a její bábu musel zachránit myslivec Dobromil.“ Kroutil hlavou místní starosta.
„Jak ji zabili?“ Zeptal se Arnold a nahnul se nad ni aby si prohlídl jestli si nevšimne nějakého vodítka nebo stopy po zápase.
„Měla nůž v zádech“
„Nějáký zvláštní stopy v okolí?“
„Kapitán si myslí že to byl vlk co tu šmejdí už nějákej ten pátek a žebrá po vokolních vesnicích o nějákej ten stříbrňák na chlast a jídlo.“ řekl poručík Vodčmoud, který býval Arnoldovým kolegou, ještě když byl v armádě lorda Holobrada.
„No jo kapitán je hlava. Zabil ji kvůli chlastu a jídlu, zatím co tu nechal košík plný žrádla s flaškou vína k tomu“
„Tohle je promyšlená vražda a to bez řečí. Otázkou je kdo má dobrej motiv na zavraždění červený Karkulky. Co její matka?“
„Ta furt mele že ji poslat za tou jejich babkou musela. Prý je schopná je zažalovat o zanedbání péče, když ji nepošlou nějáký to jídlo.“
„Hmmm“ Arnold se zahleděl do trávy a do pinzety, kterou pohotově vytáhnul ze své brašny, vzal střípek skla.
„Něco důležitého Arní?“ Zeptal se Vodčmoud a nahlížel mu přes rameno.
„Ne..nebo možná jo …zatím nevím. Můžu si to vzít sebou ?“
"Ja myslím že kapitán proti tomu nic mít nebude."

„Proti čemu?“ zeptal se kapitán když se vracel od nevlastní matky Karkulky, kterou se snažil utěšit od zármutku.
„Tady Arní našel poblíž oběti kousek sklíčka tak jestli si ho prej může vzít“ zahlasil salutující Vodčmoud.
„Pohov poručíku. Nějaké střepy nás nezajímají. My ztážci zákona, a jménem lorda Holobrada vyšetřující tohohle činu, musíme pátrat po pravých důkazech zločincích.“
Kapitán Grump Arnolda vyloženě nesnášel, protože měl stále dobré známé ve vedení města a ti mu častokrát dohodili právě takové prácičky. Grump si myslel že na všechno stačí sám s jeho lidmi ale častokrát to tak nebylo. Arnold nikdy nechtěl vyhledávat spory s kapitánem ale kapitán po nich naopak pátral jako pes stopař, aby ukázal že je Arnold neschopný a tak ztratil i poslední přízeň u starosty či u pánů radních.
„Trudomysle“ řekl Arnold kapitánovi křestním jménem a vedl ho za paži od poručíka a starosty z doslechu „tady musí jít naše spory stranou. Ty víš že tohle ten vlk neudělal a že když ho za to zavřeš, pobouříš tím akorát vlčí komunitu v lese. Navíc tu bude beztrestně pobíhat vrah malýho děvčátka co si to…..možná ani nezasloužilo“
Grump se na Arního zašklebil a koutkem úst k němu hovořil hrubým hlasem „Tu ruku z mý paže vožralo. Podezřelého už máme ve vazbě a žadnej bývalej seržant vod kavalérie mi nebude dávat rozkazy“ pak se otočil a odešel zpět k oběti.
Arnold kroutil hlavou a podrbal ve svém dvoutýdenním vousu. Procházel si okolí místa činu. Chaloupka u které karkulku našli byla poslední na konci vsi, a hraničila s hlubokým temný lesem. Cestička která jím procházela vedla na samotu, kde bydlela její bába a kousek od ní starý chlípný myslivec Dobromil co rád chodí kolem oken domů a špehuje jejich obyvatele.
Na jednom ze smrků si Arnold všiml, kousku červené látky zavěšené na větvičce. Pomalu ji sebral a čuchnul si k ní. Nebylo pochyb že se jedná o kousek z Karkulčiny vestičky. Všimnul si už před tím že je vestička natržená ale myslel si že to jsou stopy zápasu. Teď mu jen došlo že na místo kde teď leží ji někdo musel dotáhnout. Nenápadně si ten hadřík dal do své brašny a šel zpět za ostatníma k „místu činu“.
„V kolik hodin odešla z domu. Zeptal se Vodčmouda, který už před jeho příjezdem vyslechl matku a jednoho svědka, co viděl Karkulku vycházet na cestu.
„Prý v šest ráno a mrtvolu našel ve čtyři odpoledne tady starosta se svou chotí, když šli na procházku.“
„Na procházku do lesa plnýho vlků?“
„Máme radí s Mančou trochu toho vzrušení, jak se říká“ odpověděl nervózně.
Jo to si povídejte mojí mámě, pomyslel si Arní a vytáhl notes. Vzal černou tuhu, naslinil ji a začal si psát poznámky a postřehy co dosud věděl. Něco tady smrdí ale ta mrtvola to ještě zatím nebude poznamenal si do notesu pod sepsanou výpověď starosty.

Svědek číslo jedna mu řekl docela důležitou informaci. Povídal něco o tom, že Karkulku neviděl vycházet ven s košíčkem ale s lněnou taškou. To mohlo znamenat jen dvě věci. Možná že starý přisleplý dědek doopravdy viděl jen červenou čmouhu a jen ho tahá za nos, a nebo že opravdu viděl to co říkal. Taková výpověď by znamenala nový zvrat, který kapitán ale odmítal přijmout.
Nevlastní matka Karkulky se zdála být dost zdrcená, takže se Arnold rozhodl odjet zpět do města a vyslechnout ji zítra nebo pozítří.
Cestou do Margotsky se díval z okna jedoucího kočáru a stále uvažoval, nad starostovou výpovědí a nad výpovědí starého Průjma Doběhla. Něco mu taky na místě činu nesedělo a nebyl to jen ten útržek z Karkulčiny vestičky.
Z vozu ho vysadili hned kousek zabranou a tak to k sobě do kanceláře, která mu sloužila zároveň jako domov, musel dojít pěšky. Ve městě se začaly zapalovat louče. Totiž louče se samozřejmě zapalovaly na hlavních silnicích a ulicích, kde žili bohatší obyvatelé města. Na těch chudších a málo používaných, nemělo cenu plýtvat dřevem. Tma padala na město rychle, jako radní na úplatek. Podzim už byl nadosah, takže se začaly krátit i dny což se ale Arnoldovi líbilo. Zima pro něj znamenala klid a odpočinek. Nikomu se nechtělo vycházet do té psoty a vraždit nebo okrádat staré důvěřivé stařenky, které si častokrát jeho služby zaplatily v domnění že jim je najde. Nakonec, když se poštěstilo a peníze našel, dostal čerstvě upečenou buchtu a pár vajíček, což nebyla jeho obvyklá taxa.
V ulici Mastného Zjevení, bylo v téhle chvíli rušno, protože právě zde začínal noční život všech správných zlodějů a kapsářů. Kancelář si zde zařídil z praktických ale taky z finančních důvodů.
Přišel ke vchodovým dveřím a zašátral ve své brašně pro klíč. Všiml přilepeného nápisu na svých dveřích, který znemožnil přečtení reklamního nápisu. Teď kolem jdoucí mohli přečíst jen „Ar…..char“ a pod tím „Sou……. čko“. Strhnul papír kde se s nelibostí dočetl že je pozadu s placením nájmu. Uvědomil si že se s kapitánem nedohodl ani na honoráři, co se mu má po právu vyplatit. V kapse měl pár zlaťáků co mu zbylo z minulého případu ztraceného kocoura Čárlího. Bláznivé staré hraběnce van Kobercové utekl z domu a on ho měl najít. Samozřejmě ho našel hned ten den, ale hledání ztraceného kocoura si prodloužil na dva týdny, aby dostal pár zlatých navíc.
To co má by mu na zaplacení nájmu mělo stačit, ale co bude pít a jíst. Takových situací už prožil ale dost. Hlavu si s tím nelámal. Papír zmuchlal, zahodil do kanálu a vstoupil do svého domova (kanceláře).

Sedl si do svého dřevěného otáčejícího se křesla a nohy si natáhl na stůl. Trochu se nahnul, aby dosáhl, na šuplík z kterého vytáhl láhev tmavohnědé tekutiny. Postavil ji před sebe na stůl a chvíli ji pozoroval. Pohled mu pak spočinul na kresbě mladé ženy, jenž byl v dřevěném rámečku. Odšpuntoval láhev a notně si přihnul.
„Zasraný město“ pronesl a pak šáhnul do brašny pro kousek sklíčka, které našel na zemi. Položil ho na stůl. Když v ní zašmátral ještě jednou vytáhl i kousek červené látky a položil ho hned vedle sklíčka. Znovu hrábnul do šuplíku ve stole, ale tentokrát z něho vytáhl velké zvětšovací sklo, pod nímž by se zdála i neškodná malá muška, jako prehistorický tvor, který by vás slupnul na posezení. Sklíčko vzal do pinzety a prohlížel si ho pod tímto zvětšovadlem.
„Tak babičce jídlo nesla“ pousmál se pro sebe Arnold. „A při tom se tam náhodou kolem povalovalo sklo od černýho zboží“. Černé zboží bylo nechvalně známou drogou, která se pašovala přes hranice království do všech větších měst. Kupovali to lidi, vlci, skřeti, trpaslíci, prostě všichni co se na tom stali závislí. Arnoldovi se začal zločin pomalu rýsovat v hlavě a s tím i šly do háje i představy o hodných malých holčičkách co pomáhají svým babičkám. „U levorukého Urna (bůh řemeslníků). Vona jela v drogách.“ Plácl se do čela a vyskočil ze židle, vzal si kabát a vyrazil do města. Když pádil temnými uličkami města, nepomyslel na případné nebezpečí . V tomhle tom ráji zlodějů a vrahů nemohl být nikdo v bezpečí……ani sám ten lupič a vrah, ale Arnold si s tím nikdy hlavu nelámal. Zkrátka v situacích kdy mu někdo položil dotaz „Peníze nebo život?“ či zdělení „pohni se a máš díru v krku“ reagoval většinou dost agresivně. Někteří z těch kdo se ho pokusili přepadnout skončili jako doživotní invalidé, ale za to mohli zase pobírat pravidelný přísun peněz v podobě almužny od soucitných spoluobčanů.
Došel, nebo spíše doběhl, k městskému hradu, který sloužil jako hlavní stanice pro ozbrojené hlídky města a také jako útočiště vyšetřovatelů loupeží a vražd.
Brány městského hradu byly otevřené ve dne v noci a tak před ní v železném koši hořel oheň 24 hodin denně. Její dva strážní se za žádných okolností nesměli pohnout, a to ani v případě kdyby jim na helmě začala hnízdit holubí rodinka. Proletěl okolo těch dvou solných sloupů a vstoupil do vrátnice kde ho pozdravil starý známý dědek Kamil Bušdobubnu. „Kampak Arní? Máš rande s kapitánem?“
„Na tohle nemám čas dědo. Slouží dneska večer Vodčmoud?“
„Jo je ve svým kutlochu a asi tam zařezává jak nová pila“ usmál se starý vrátný. Po schodech to Arnold bral po dvou. Vyznal se v tomhle hradu víc než doma. Sloužil tady taky nějakých deset roků a to se nedá jen tak vymazat z paměti. V druhém patře zabočil do chodby nalevo a tím se dostal před dubové dveře na kterých byla cedulka s úhledně napsaným por. Mudlock Vodčmoud.

Arnold se chvíli zastavil aby trochu zklidnil svůj dech po sportovním výkonu. Jemně zaťukal na dveře a pootevřel je. „Seš tu Mudlocku?“ zeptal se potichu do potemnělé místnosti.
„A heleme se. Jestli pak to není Arní. Co ty tady takhle pozdě?“ zeptal se Mudlock zvedaje hlavu od rozepsaného lejstra.
„Mám celkem zajímavé informace, které můžou narušit v celku poklidné kapitánovo vyšetřování. Na místě činu jsem našel kousek skla jestli si vzpomínáš. To sklo bylo z ampulky ve které byly krystalky černého zboží. Dost podezřelé ne? Podle mého by jsme se měli zeptat hlavně starosty kde vzal peníze na nového černého mustanga. Krásný kůň ale dost drahý na starostu malého města nemyslíš? Je jasné že když nám to osvětlí, přijdeme na kloub i té vraždě Mudlocku“
„To nemůžeš myslet vážně. Víš že pro kapitána tohle je důkaz se kterým si tak akorát můžeš vytřít….no tímhle teda ne protože bys mohl přijít k dost krvavému úrazu, ale ty víš co myslím“
„Kousek od těla visel na stromě taky kus z ošacení té nebohé dívky, to dokazuje že s tím tělem někdo hýbal. Myslím že od tebe budu potřebovat pomoc Mudlocku.“
„No na to zapomeň“ uhodl tok Arnoldových myšlenek, vstal ze židle a začal nervózně chodit sem a tam až se plameny svíček začaly třepotat průvanem, který způsoboval.
„Zajdu za kapitánem s tímhle co mi tu dáváš a dostanu padáka ještě to tak“ Mudlock šermoval rukama v prudkých gestech rozčílení.
„No tak, víš že mi to dlužíš Mude“
„Ale houby. To říkáš pokaždé, dávno ti už nic nedlužím a ty to dobře víš“
„Když mi to teda nedlužíš, tak to dlužíš chlapcům z jednotky. Pro ně to snad uděláš.“
„Seš parchant!“ procedil mezi zuby Mudlock. „Zítra mu to předám a teď vypadni než si to rozmyslím“
„Děláš správnou věc Mude. Ta holka ti za to bude určitě vděčná, ať je nehoře nebo dole“
„Jo jo, hlavně už prosím tě vypadni“ Mudlock si sednul zpět za svůj dřevěný stůl na kterém hořely svíčky a odložil si na něj svoji hlavu. Arnoldovi se zdálo že zaslechl zoufalý vzlykot když zavíral dveře, ale tomu už nevěnoval pozornost.
Z městského hradu vyrazil přímo do nejbližší krčmy U Hladového Trola. Nacházela se o dva městské domy dál než hrad, a samozřejmě díky takové blízkosti rukou zákona, byla narvaná švindlíři, zloději, vrahy a také učiteli matematiky…prohnanými a vypočítavými parchanty (Tímto se omlouvám všem učitelům matematiky ale v mém příběhu jsou zlí a vypočítaví…jako matematici). Arnold otevřel dveře a vstoupil do malé zakouřené místnosti z rozlehlým barem a pár stolky. U hořícího krbu seděl malý nóm, co měl za úkol přikládat do ohně když vyhasínal. Jinak vlastně poklimbával a stále ucucával ze své flašky podomácky dělaného Ginu.
„A vítám tě Arní!“ řekl na kost vyzáblý majitel krčmy, který zrovna čepoval z velkého sudu novou várku piva. „Dlouho ses tu neukázal…ještě pořád piješ ty tvoje rumové dryáky?“
„Zdravím Kratiboku! Ještě tě furt komanduje ta tvoje drobná manželka?“
Drobnou manželkou, myslel Arnold osobou, vážící něco kolem 160 kilo, potící se i při chůzi ze schodů. Kratibokovi dělala ze života doslova peklo. Když byla ve výčepu neměla pro něj prakticky jiné slova než „ty jeden lenochu“ nebo „na tobě není nic jiného než ty tvoje kosti“. Kratibok povykoukl zpoza sudu a hodil na Arnolda nebezpečný pohled.
„Takže rumový destilát míchaný z rumovou pálenkou je to tak?“ pronesl už ne tak vesele, odšpuntoval láhev zuby a korkovou zátku vyplivnul na barový pult. Hodil před Arnolda sklenici a začal do ní nalévat hnědou alkoholickou tekutinu.
„ Nic ve zlém příteli. Však mě znáš. Co potřebuješ?“
„Pár informací jako vždycky Kratiboku. Na ceně se dohodneme až po tom co mi řekneš a zda se mi to bude vůbec líbit“ usmál se na něj a obrátil do sebe sklenku dnem vzhůru.

„No tak informace pro tebe mám já dicinky kvalitní šéfíku. Obchod? Krádež? Vražda?“
„Vražda a zřejmě i Obchod“
„Hmm. Nech mě trochu zapřemýšlet.“ Kratibok se opřel o barový pult a rukama si podpíral bradu.
„Nech mě hádat“ vybafl na něj po chvíli „Někdo se popral o černý zboží že jo?“
„Máš recht jako vždy Kraťo“ usmál se Arní a poklepal prázdnou skleničkou na dřevo, což mělo být zřejmě nenápadným gestem pro doplnění.
„Jo zásilka co přišla prej minulý týden ze Východohvězd. Ta by se teď měla zřejmě něják roznášet po městě…možná?“
„Co o tom víš?“ vyhrkl ze sebe Arní snad až příliš rychle a tak na sobě nechal znát že ho tohle zajímá až moc.
„Nooo nějak mi to přestává šrotovat v hlavě Arní…šak to znáš …nedostatek železa a taky jinejch minerálů co tady v hospodě nenajdeš.“
Arnold zašátral v kapse. Zlaťáky tam ještě byly, ale ne moc. „Čím zaplatíš ten nájem sakra“ pomyslel si. Na stůl hodil jedeno malinké žluťoučké kolečko. Kratibok ho sebral a kousl do něj aby prověřil jeho pravost.
„Jo Gaboun Henry z Korkové ulice. Ten měl mít přebírku na to zboží. Myslím že ho znáš dobře ještě z let kdy si tu dělal strážného ne?“
Kratibok dolil Arnímu sklenku a ten ji do sebe hned otočil.
„Bohužel jo. Znám ho až moc dobře. Dík za všechno“ Arnold zašmátral znovu v kapse a hodil na stůl dva stříbrňáky.
„To máš za útratu a drobný si nech“
Gaboun Henry, znělo mu stále v hlavě. Z malého pouličního rváče se svou pílí stal jedním z těch středně velkých šéfů co mají pod palcem své ulice a obchody v nich jakbysmet. Jak se tak pilně snažil, našli se i tací co ho chtěli oddělat, ale Gaboun byl nějak vždycky před nima a oddělal je jako první.
Místo roztrhané košile teď nosil prvotřídní hedvábné a k tomu na míru šité kalhoty. Boty které si nechal dovézt za pěknou stovku zlaťáků z Neaknole mu ostudu také nedělaly.
Procházel cestou zpět ke svému domu a přemýšlel že za ním bude muset zajít a povykládat si sním o starostovi Obručnice. Jeho výhodou v jednání s podsvětím bylo to, že je Arnold soukromé očko a tak mu většinou všechno lidi vyklopí a ani nemusí moc platit. S oficírama z města se tu nikdo nebaví. Jediné co ho trápilo byl nedostatek těch peněz co použije na výdaje. Musí zítra zajít za tím bídným Grumpem a nechat si proplatit nějakou tu částku ve zlatě. Vodčmoud mu snad pak pomůže Grumpa přesvědčit o tom aby se pokračovalo ve vyšetřování aniž by se s ním musel znova pohádat.
Když přišel domu rozsvítil si pár svíček a ustlal si na dřevěné posteli co měl schovanou za plentou na konci kanceláře. Ráno moudřejší večera řekl si, sfoukl svíčky a začal pomalu ale dost nahlas zařezávat.

Ráno ho probudil hluk z ulice. Víčka se mu pomalu rozlepovaly ale únava, kterou stále ještě pociťoval, mu je zase sklápěla zpět. Nakonec se přemluvil a oči otevřel. Vstal a došel k lavoru, kde se opláchl. Bolel ho celý člověk a nejvíc záda, protože jeho postel nepatřila zrovna k těm kvalitním. Taky sláma, kterou byla tahle dřevěná bedna vystlaná, nebyla zrovna vhodnou matrací.
Když dokončil svou ranní hygienu, hodil do sebe panáka z flašky, kterou si včera večer otevřel.
„No Arní…dneska to bude zase pěknej den“ pronesl na hlas a vyrazil z kanceláře přímo do městské džungle.
Korková ulice byla tou slušnější částí města. Gaboun si tu pořádek dokázal udržet, a tak zde bydleli ti poctivější obyvatelé z města. Obchody tady v celku vzkvétaly i když majitelé museli odvádět řádnou daň městu a pak ještě nenasytnému Gabounovi.
Když přišel před obchod s mírně opotřebovanýma kočárama, otřepal se , jako by se sebe chtěl dostat jakousi nepříjemnou špínu nebo tvora. Potom vstoupil s cinkotem malého zvonečku zavěšeného nad dveřmi, dovnitř.
Hned u vchodu stály dvě obrovské Gabounovy gorily, které se staraly o jeho bezpečí. Gaboun pak sám seděl za velkým stolem a nohy měl na něm položené. Před obličejem měl rozevřené noviny na jejíž přední stránce bylo velkými literami napsáno „Vražda v Obručnici“.
„Co bys potřeboval Arní!“ zeptal se Gaboun aniž by odtrhl své oči od novin.
„Jak sakra víš…a to je jedno. Ty už určitě sám tušíš proč Gaboune.“
„Vím, a myslím že ti velice rád pomůžu.“ Teprve teď, se uráčil sundat nohy ze stolu a odložit noviny na stůl. Gaboun měl mastné černé, na krátko zastřižené vlasy. Modré oči se blýskaly vychytralostí a určitou dávkou moudrosti (té pouliční). Nos měl jako houbu, zřejmě z dob kdy dost často popíjel.
„Vím že máš problém Arní…a já ho mám taky. Společně by jsme se ho mohli zbavit ne?“
„Víš Gaboune že s podsvětím já spolupracuji jen na úrovni informační“ odpověděl mu Arní a sednul si na malou židli, která byla připravena pro „klienty“.
„Ach tak…máš pravdu. No, tak tedy k tomu proč si přišel…Ano Karkulka roznášela…ale nepracovala přímo pro mě.“
Arnold nemohl uvěřit, jak se dozvěděl zrovna o tom co chce vědět. Ten chlap začínal být čím dál víc nebezpečnější.
„Pro koho teda?“
„No myslím že když trošku zapátráš v tý svý fízlofský paměti, tak by ti dojít mohlo ne?“
„Myslíš starosta?“
„Já nic neřek“ Gaboun se usmál a znovu se pustil do čtení novin „Jen ty vrahouny dostaň za katr. Nerad vidím mrtvý děti.“
„Neměj strach Gaboune.“ Řekl Arnold zvedl se a vyšel z obchodu.
„Tak to bylo rychlé“ řekl si Arnold. Podivil se že nemusel za tyhle informace zaplatit. Ale proč by měl. Tím že starostu usvědčí z prodeje drog, vyruší tím pro Gabouna další konkurenci.

Naposledy upraveno Arthur I; 18-12-2010 v 19:11.
Odpovědět s citací
  #3  
Staré 27-09-2010, 18:33
Vishara Vishara je offline
Banned
 
Datum registrace: Aug 2010
Příspěvky: 821
Standardní

Mě se to líbilo, příjemná změna. Nejlepší by bylo kdyby jsi pokračoval jak v Příbězích od Krbového ohně tak v tomto. Za 5
Odpovědět s citací
The Following User Says Thank You to Vishara For This Useful Post:
  #4  
Staré 10-10-2010, 14:23
Pito Pito je offline
Kostlivec
 
Datum registrace: Oct 2010
Příspěvky: 0
Standardní

aj mne sa to páčilo. Dúfam, že bude pokračovanie
Odpovědět s citací
  #5  
Staré 26-11-2010, 21:13
Fillo Fillo je offline
Kostlivec
 
Datum registrace: Sep 2010
Příspěvky: 0
Standardní

no kedy bude ďalšie pokračovanie? už sa neviem dočkať
Odpovědět s citací
  #6  
Staré 18-12-2010, 18:28
Avatar hráče Faeba
Faeba Faeba je offline
Kostlivec
 
Datum registrace: Dec 2010
Příspěvky: 1
Unhappy

Taky se moc těším na pokračování... nevědět jak dopadne detektivka je hroznýýý
Odpovědět s citací
  #7  
Staré 18-12-2010, 18:29
freestail
Guest
 
Příspěvky: n/a
Standardní

jak sem rikal ve svym prispevku tim,le yb ses uzivil z tech tvejch sou nejůespsi pribehy od krboveho ohne ale i tohle je dobry
Odpovědět s citací
  #8  
Staré 18-12-2010, 19:09
Avatar hráče Arthur I
Arthur I Arthur I je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Jul 2010
Příspěvky: 12
Standardní

Ráno ho probudil hluk z ulice. Víčka se mu pomalu rozlepovaly ale únava, kterou stále ještě pociťoval, mu je zase sklápěla zpět. Nakonec se přemluvil a oči otevřel. Vstal a došel k lavoru, kde se opláchl. Bolel ho celý člověk a nejvíc záda, protože jeho postel nepatřila zrovna k těm kvalitním. Taky sláma, kterou byla tahle dřevěná bedna vystlaná, nebyla zrovna vhodnou matrací.
Když dokončil svou ranní hygienu, hodil do sebe panáka z flašky, kterou si včera večer otevřel.
„No Arní…dneska to bude zase pěknej den“ pronesl na hlas a vyrazil z kanceláře přímo do městské džungle.
Korková ulice byla tou slušnější částí města. Gaboun si tu pořádek dokázal udržet, a tak zde bydleli ti poctivější obyvatelé z města. Obchody tady v celku vzkvétaly i když majitelé museli odvádět řádnou daň městu a pak ještě nenasytnému Gabounovi.
Když přišel před obchod s mírně opotřebovanýma kočárama, otřepal se , jako by se sebe chtěl dostat jakousi nepříjemnou špínu nebo tvora. Potom vstoupil s cinkotem malého zvonečku zavěšeného nad dveřmi, dovnitř.
Hned u vchodu stály dvě obrovské Gabounovy gorily, které se staraly o jeho bezpečí. Gaboun pak sám seděl za velkým stolem a nohy měl na něm položené. Před obličejem měl rozevřené noviny na jejíž přední stránce bylo velkými literami napsáno „Vražda v Obručnici“.
„Co bys potřeboval Arní!“ zeptal se Gaboun aniž by odtrhl své oči od novin.
„Jak sakra víš…a to je jedno. Ty už určitě sám tušíš proč Gaboune.“
„Vím, a myslím že ti velice rád pomůžu.“ Teprve teď, se uráčil sundat nohy ze stolu a odložit noviny na stůl. Gaboun měl mastné černé, na krátko zastřižené vlasy. Modré oči se blýskaly vychytralostí a určitou dávkou moudrosti (té pouliční). Nos měl jako houbu, zřejmě z dob kdy dost často popíjel.
„Vím že máš problém Arní…a já ho mám taky. Společně by jsme se ho mohli zbavit ne?“
„Víš Gaboune že s podsvětím já spolupracuji jen na úrovni informační“ odpověděl mu Arní a sednul si na malou židli, která byla připravena pro „klienty“.
„Ach tak…máš pravdu. No, tak tedy k tomu proč si přišel…Ano Karkulka roznášela…ale nepracovala přímo pro mě.“
Arnold nemohl uvěřit, jak se dozvěděl zrovna o tom co chce vědět. Ten chlap začínal být čím dál víc nebezpečnější.
„Pro koho teda?“
„No myslím že když trošku zapátráš v tý svý fízlofský paměti, tak by ti dojít mohlo ne?“
„Myslíš starosta?“
„Já nic neřek“ Gaboun se usmál a znovu se pustil do čtení novin „Jen ty vrahouny dostaň za katr. Nerad vidím mrtvý děti.“
„Neměj strach Gaboune.“ Řekl Arnold zvedl se a vyšel z obchodu.
„Tak to bylo rychlé“ řekl si Arnold. Podivil se že nemusel za tyhle informace zaplatit. Ale proč by měl. Tím že starostu usvědčí z prodeje drog, vyruší tím pro Gabouna další konkurenci.
__________________

Naposledy upraveno Arthur I; 18-12-2010 v 19:11.
Odpovědět s citací
  #9  
Staré 18-12-2010, 19:16
Avatar hráče Faeba
Faeba Faeba je offline
Kostlivec
 
Datum registrace: Dec 2010
Příspěvky: 1
Smile

Tak to bylo rychlé...
Odpovědět s citací
  #10  
Staré 11-01-2011, 10:52
Qaa Qaa je offline
Kostlivec
 
Datum registrace: Jan 2011
Příspěvky: 0
Standardní

Těším se na pokračování.
Odpovědět s citací
Odpovědět

Možnosti
Zobrazování

Pravidla přispívání
Nemůžete zakládat témata
Nemůžete odpovídat
Nemůžete přidávat přílohy
Nemůžete upravovat své příspěvky

BB kódy: Zapnuto
Smajlíci: Zapnuto
[IMG] kód:Zapnuto
HTML kód:Vypnuto

Přejít do sekce


Zobrazený čas je SEČ +2. Aktuální čas 04:00.


Běží na: vBulletin® Version 3.8.4
Copyright ©2000 - 2021, Jelsoft Enterprises Ltd.
Copyright© by 'Playa Games GmbH'